pokud tě některý z mých obrazových počinů zaujme, neváhej mi napsat ~ jsem@janbican.cz

Pes hlavou dolů – akryl a olej na plátně, 2025: Jóga byla od pradávna spojovaná s napojením na vnitřní hlas a duchovní rovnováhu. Ale kdo na tohle má čas. "Možná bych měla zapomenout na jógu a místo toho zajít na Chai Thai." A pes byl rázem kaput.

Klobouk z Texasu (nebo Nana Plaza) – akryl a olej na plátně, 2025: Ve světle reflektorů bojovala s vnitřním hlasem. Texaský klobouk na hlavě byl jen připomínkou kořenů – a toho, že podle houstonského času by měla být dávno v posteli. Ale kdo jsem já, abych ji soudil? A beztak byla z Nana Plaza.

Asijská drzost – akryl a sprej na plátně, 2025: Ostrá jako to nejsladší mango sticky rice.

Poezie východu – akryl a sprej na plátně, 2025: Amen. Namaste.

Bezedná fontána – akryl na plátně, 2023: Má fontána vůbec dno? Nebo je prázdná. Jako ty?

Křehkost – akryl na plátně, 2025: Křehkost je skrytá uvnitř ní, jako tygr čekající na kořist. Jako tanečnice na Khao San Road v latexovém kostýmu. Ale tady jde o čínský porcelán, ten, který si babička schovává na čaj o páté. A pak se rozbije – a s tím končí vše. Čaj, párty, smysl života. Protože jsi celý život popíral to, co máš uvnitř.

Mileniálský sen – akryl a sprej na plátně, 2025: Žila ve svém mileniálním snu, kde zněl hlas Avril Lavigne—He was a boy, she was a girl. Žila život, jaký by Avril nikdy nesnila. A nepotřebovala k tomu Grammy. Stačily jí poslední prachy a noc v hostelu. Není tohle ten sen? Tak nač se probouzet.

Roar – akryl a sprej na plátně, 2025: Křičím, jakoby zítřek neexistoval, a přesto málokdo se odváží odpovědět. Moje divokost, má ostrost – ale uvnitř jsem mango sticky rice. Sladká, prosycená cukrem a jemností. Křičím, chráním svou sladkost pro ty nejvzácnější duše. Ale ty? Zjevně mezi ně nepatříš.